Auto necháváme na tři dny na placeném parkovišti u chaty Koča pri Savici, asi dva kilometry nad Bohinjským jezerem, a vyrážíme směrem k Triglavským jezerům.
Jezera se nachází v Dolině Triglavskih jezer, do které musíte nejdříve vystoupat. Chodník vede prudkou skalní stěnou Komarča. Než se dostanete k prvnímu jezeru, zdoláte převýšení téměř 700 m asi na 2 kilometrech.
Po výživném stoupání se na vrcholu stěny otevře vyhlídka do údolí řeky Savica. V údolí se převalují zbytky mraků a my chvíli odpočíváme.
Mineme Črno jezero a pokračujeme k chatě Koča pri Triglavskich jezerich. U chaty je Dvojno jezero, které má dvě vodní plochy. Za nižšího stavu vody tvoří dvě samostatná jezera, za vyššího stavu vody splývají v jedno jezero. Chata nabízí poslední možnost doplnění pitné vody, kterou rádi využijeme a doplníme energii z vlastních zásob.
Cesta je pohodlná a počasí nám přeje. Pokračujeme údolím, čeká nás ještě Jezero v Ledvicah a Zeleno jezero než dorazíme na chatu Koča na Prehodavcih, kde budeme poprvé nocovat.
Cesta je docela dlouhá, k chatě dorážíme později než jsme chtěli. Odměnou jsou nám podvečerní výhledy na nasvícené hřebeny Julských Alp nad údolím Trenta.
Přespíme a ráno obdivujeme stejné představení v okolí chaty.
Ostré ranní slunce nás hřeje do zad a postupně znovu odhaluje krásu okolních štítů.
Koča na Prehodavcih je v provozu každý rok pouze od začátku července do konce srpna. V době, kdy je chata zavřená lze využít nedaleký zimní bivak, který slouží jako nouzový přístřešek.
Chata není velká, výběr jídla je skromný, ale plní svůj účel. Posnídáme, dokoupíme balenou pitnou vodu a vyrážíme směr Dolič, dnes nás čeká výstup na Triglav.
Mírné počáteční klesání k Rjavo jezero se postupně mění v serpetiny strmého stoupání pod vrcholem Poprovec. Slunce se začíná opírat a nutí nás častěji zastavovat.
Podcházíme Poprovec a serpentiny stoupání se postupně lámou, cesta je příjemnější. Otvírají se nám výhledy na druhou stranu.
Na skalkách nad našimi hlavami se sluní kozorožci horští.
Zeleň úplně zmizela a kameny střídají zbytky sněhu.
Pokračujeme směrem do sedla Hribarice a přemýšlíme, jestli sníh barví jen prach z vápence nebo také saharský písek.
Ze sedla Hribarice (2365 m) musíme sestoupit 200 výškových metrů do sedla Dolič (2164). V popředí obdivujeme ostrý Zob Kanjavca (2416 m) a v pozadí široký Triglav (2864 m) zahalený v mracích.
Klesání ze sedla Hribarice je docela prudké a na sněhu to občas ujede. Jsme rádi, že máme aspoň trekové hole, řetízkové nesmeky zůstaly doma. Ty by se nám ve svahu hodily.
Koča na Doliču, zde strávíme druhou noc. Předtím ale musíme vylézt na Triglav. Na chatě zastavíme, opět něco pojíme a úspěšně zde před výstupem necháme pár věcí z batohu.
Opět doplníme balenou vodu a vystoupáme nad chatu. Pokračujeme přes Triglavskou škrbinu a zajištěnou cestou vylezeme na vrchol Triglavu.
Na vrcholu Triglavu je Aljažev stolp (Aljažova věž), která slouží jako triangulační bod a přístřešek před bouřkou. Jakob Aljaž byl slovisnký kněz, skladatel a spisovatel, který má velké zásluhy na rozvoji turistiky v oblasti Triglavu.
Na vrcholu potkáváme pár Čechů. Žádné přelidnění, ze kterého jsme měli mírné obavy, se nekoná.
Stejnou cestou z Triglavu spěcháme zpět na chatu Koča na Doliču. Podle turistických rozcestníků jsou to další 3 hodiny. Vyšli jsme později, ale počasí nám přálo. Do večera budeme zpět na chatě.
Přespíme na chatě a třetí den se přes Velskou dolinu a Vodnikov dom vracíme do Staré Fužiny k Bohinjskému jezeru. Musíme sklesat přes 1800 výškových metrů, na kterých naše nohy dostanou pořádně zabrat. Ale stálo to za to.